Prvních dní na Zélandu jsme se celkem děsili, hlavně z pohledu našich peněženek. Zéland je známý svými vysokými cenami za úplně všechno, a bylo nám jasné, že zvlášť po dvou měsících strávených cestováním po levné Asii, budou začátky u protinožců pěkně bolet. Plánovali jsme samozřejmě co nejrychleji pořídit velké auto, ve kterém budeme moct i pohodlně spát, ale bylo jasné, že najít takové, které bude sestavené podle našich představ, bude chvíli trvat. A samosebou, když pořizujete své první bydlení (byť je na kolech), chce to prostě svůj čas. Tudíž bylo jasné, že s bydlením v autě od začátku prostě nejde počítat a bylo potřeba zařídit se jinak. Zároveň jsme během prvních dní potřebovali zařídit další formality na úřadech, bylo tedy potřeba, abychom se pohybovali poblíž Aucklandu, který je samozřejmě také ještě o něco dražší, než zbytek ostrova.
Rozhodli jsme se alespoň první 3 dny bydlet přímo v Aucklandu, zvolili jsme nejvýhodnější variantu přes Airbnb. Bydleli jsme v klidné čtvrti, v obýváku mladého, sympatického dredaře, který se živil vyučováním Maorštiny ve školách.
Na další dny jsme sháněli možnost ubytování přes servery Workaway a HelpX. Jsou to stránky, kde se potkávají cestovatelé a “hostitelé”, kterými jsou většinou běžné rodinky, které shání někoho na výpomoc doma/na zahradě. Většinou to funguje tak, že pracujete 4 hodinky denně výměnou za ubytování i stravu. To nám přišlo jako fajn způsob, jak ušetřit peníze za drahý život ve městě a zároveň mít pořád spoustu času na shánění auta a další zařizování. Nakonec jsme se domluvili s moc milou rodinkou žijící asi půl hodinky od Aucklandu. Nalákalo nás, že bydlí kousek od pláže Muriwai, kde se dá surfovat, a zároveň možnost půjčení surfů zdarma. Bohužel počasí nám nakonec moc nepřálo a k surfingu jsme se tak vůbec nedostali :)) Ale i tak jsme naší volby ani trochu nelitovali. Sharon s Nealem jsou milý, pohodový páreček, který 8 let cestoval po celém světě, než se usadil na tomhle krásném místě s nejúchvatnějším výhledem na moře, jaký jsem si kdy dovedla představit. Mají 3 skvělé a chytré děti, se kterýma byla pořád sranda. Nejvíc jsme si oblíbili nejmladší, 5 letou Olive, která byla neskutečné éro s nekonečnou energií, ale taky s věčným úsměvem od ucha k uchu, chybějícím předním zubem a roztomilým humorem.
Práci jsme si povětšinou užívali, Adam velkou část času pracoval se dřevem, já jsem dělala různé jiné drobnosti na zahradě, plela záhonky nebo zastřihávala kytky. Vlastně úplně obyčejné práce, ale v neobyčejném prostředí a s úchvatným výhledem po celý den. Společnost nám dělaly ještěrky, barevní ptáci na palmách, překrásní velcí motýli nebo obří, huňatí čmeláci. A při vymetání pavučin taky celkem pořádní pavouci :)) Občas jsme se trochu rozčilovali, zvlášť když bylo moc velké vedro, nebo naopak zima a déšť. Ale není nic co by nakonec nespravila sprcha a západ Slunce při skvělé večeři venku na terase. A zase ten výhled, žejo!! :)) No, nakonec jsme za ten týden u téhle rodinky moc rádi a tenhle způsob cestování jsme rozhodně nevyužili naposledy.. :))
Jeden večer jsme si udělali procházku kolem Muriwai beach, při neskutečném západu Slunce (ty to tady fakt umí!). Hned vedle Muriwai beach hnízdí stovky ptáků – v češtině se jmenují terejové australští. Spousta z nich byla mláďata, která čekala na své rodiče, až jim přiletí s večeří. I díky tomu, že jsme tam byli během zlaté hodinky, to byla opravdu skvostná podívaná 🙂
Po týdnu se nám konečně podařilo sehnat auto a konečně vyrážíme za dobrodružstvím!