V lednu 2017 jsme přemýšleli, co se sebou dál. Nepsaný pravidlo, podle kterého se snažím řídit i já,říká, neplánovat nic do vzdálenější budoucnosti, než je polovina délky současného vztahu. Štěstí ale přeje odvážným a tak už v březnu 2017 sedíme netrpělivě u počítače, v centru Prahy, v novém bytě, kam jsme se právě nastěhovali a chystáme se zažádat o Working holiday víza. Napětí by se chvílemi dalo krájet. Tři dva jedna, kdo z koho, poslední zhasíná… Samozřejmě jsme měli načtené všechny tipy a triky, aktivovaný automatický, předvyplňovací skript, fungující na pouhé jedno tlačítko a samozřejmě láhev dobrého vína na nervy. Nic ale nešlo podle plánu. Stránky se nenačítaly. Vše trvalo v řádech desítek minut. Celý formulář k vyplnění obsahoval několik částí, základ bylo nepřiznat nebo neudělat žádnou chybu a riskovat tak další drahocený čas. Možná díky kvalitnímu připojení v centru, možná i díky trochu toho štěstí, jsme se do pomyslného pytle 1500 šťastlivců dostali. Od téhle chvíle je to oficiální a můžeme říct – plánujeme cestu na Nový Zéland.
U mamky v knihovně na mě jednou vypadla kniha o “znameních” a trocha toho EZA k obědu neurazí. Nedalo mi to, nalistoval jsem BB “blíženkyni Baru” a krom toho, že je to prý žena, která zastane několik partnerek, jsem se z moudré knihy dozvěděl, že mě nesmí překvapovat náhlé změny a šíléné nápady jako třeba: cituji “Chci jet meditovat do Indie”. Knihu jsem se smíchem zavřel, Indie? Představil jsem si, jak Baru s batůžkem na zádech bloudí mezi rikšami na rušné ulici třeba v Dílí.
Na astrologii jsem dočista zapomněl. Smích mě ale přešel v květnu, když jsem se dozvěděl, že Zéland je pro Baru daleko a je hrozná škoda po cestě nic nenavštívit. “Rozhodla jsem se, že pojedu studovat Jogu do Indie, chci si udělat instruktorský kurz.” Chtěl jsem něco říct, než jsem ale stačil odpovědět, následovala otázka: “Pojedeš semnou?” Začal jsem se smát. Joga? Indie? Ne, nepojedu, rád si to nechám ujít.
Zase jsem se mýlil. Prosezené desítky hodin u počítače na sebe nenechaly čekat. Záda mě bolely tak, že jsem zkusil navštívit pár hodin cvičení už v Praze. Musím říct, že mě joga pomohla. Rozhodl jsem se, že do Indie přijedu alespoň na 14 denní “yoga retreat”. Můj hrb to sice nespasí, ale třeba přestane růst.
Společně jsme už navštívili Madagaskar, Novou Kaledonii a pár malých krásných ostrůvků, kde jsme si vždycky vyčítali, že se nemůžeme potápět, chybí nám licence. Po krátké úvaze jsme dospěli k tomu, že si musíme udělat potapěčský kurz. Když jsme otáčeli globus a přemýšleli, kde si ho po Indii uděláme, volba padla na Thajsko. Máme tam kamarády, cenově je to dostupné a já tam mám takový menší “rest”, o tom ale až někdy příště 🙂
Cesta na Zéland se nám tak trochu protáhla o Indii a Thajsko, kde strávíme celkem 2 měsíce. Pokud to mám nazývat komplikace, tyhle se mi dost zamlouvají.
Od této chvíle se vše podřizovalo odjezdu. Má smysl si pořídit nový toustovač, když jsme díky tomu současnému téměř vyhořeli? Vezmem si ho sebou? NE! Budem doufat dál. Adame, mám si koupit tyhle krásný šatičky? Baru, Potřebuješ je sebou? Ano, teda vlastně ne… Tak vidiš. Veškeré naše věci prošly revizí, rozdělili jsme je do skupin: “jede semnou / počká na mě / vyhazuji, posílám dál”.
Takový pořádek bych doporučil každemu absolvovat alespoň jednou za rok. Člověk se pak cítí daleko lehčí a hlavně si uvědomíte, že toho vlastně tolik ani nepotřebujete.
Blíží se konec roku a my dokončujeme přípravy. Teprve až teď si vlastně uvědomujeme (uvědomuju), co všechno musím udělat.
1. Stěhování
2. Odhlášení ze zdravotního pojištění
3. Roční pojištění na cesty
4. Zplnomocnění zástupce
5. Kartička na poštu pro zástupce
6. Garanční prohlídka auta
7. Uskladnění věcí ze skupiny “počká na mě”
8. Vrátit techniku do práce
9. Předat rozdělané projekty
10. Zrušit účet u spořitelny
Obvykle jsem klidnější ten já, tentokrát je to ale Baru, odjžídí totiž do Indie s 14ti denním předstihem a to přímo na Silvestra 31.12. Všechny věci má hotové, to-do list prázdný a co se nestihlo, nebo neudělalo, zůstává na mě 😀 Já si užívám SIlvestra na horách s kamarády a do balení a čištění to-do listu se pouštím až po řádném vyspání kocoviny.
Tohle je začátek Nového roku a zároveň naší společné cesty. Co nám přinese, co na ní potkáme a co všechno zažijeme, ukáže teprve čas. Doufám, že to bude jízda na kterou nezapomenem a vy u toho můžete být s námi. Lítáme v tom spolu Adam + Baru